Co je vlastně Tantra?

Co je vlastně Tantra, její původ a jak se k nám dostala?

Tantra je rozsáhlé, starobylé a tajemné téma, že je těžké najít dva lidi, kteří by se úplně shodli na tom, co vlastně je. Naštěstí není třeba strávit mnoho let studiem její historie a různými filosofiemi, aby bylo možné čerpat její přínosy a potěšení. 

Tantra je sanskrtské slovo, které označuje „tkalcovský stav nebo tkaní“. Je možné si to vykládat tak, že tantra vnímá vesmír jako tkaninu, kde se vše navzájem překrývá, kde vše působí na vše. Jiný význam můžeme vidět v rozdělení slova na „tan“ – vytahovat, rozšířit, a na příponu „tra“ – instrumentálnost, získáme „tan-tra“, doslova nástroj pro rozšíření běžného vědomí k dosažení kořene bytí.

Tantra také může znamenat nepřetržitý proces, provedení obřadu, systém, teorii, nauku, technologii nebo část knihy. Jako takové může slovo Tantra označovat pojednání na jakékoli téma. Proto je možné ho nalézt i v kontextu, který s tantrou, o níž mluvím, nemají nic společného.

I v situacích, když se používá slovo Tantra k označení duchovní praxe, která zahrnuje intimitu či sex, najdeme mnoho různých názorů a výkladů. Nesčetné tantrické texty byly ztraceny během období, kdy byla Tantra pronásledována a zatlačována do podzemí. Mnohé jiné učení nebylo nikdy sepsáno – předávalo se ústně, od guru k žákovi, často podmíněně a na základě slibu naprostého utajení.

Nikdo přesně neví, kdy Tantra vznikla. Mnozí učenci věří, že její semena byla zaseta v šamanských, matriarchálních společnostech před třemi až pěti tisíci lety. Tantra, z níž vzešla podoba, kterou nyní známe, začala v Indii v 6. století během období kulturního rozkvětu. Tehdy byly v Indii dominantní náboženství buddhismus, džinismus a různé védské tradice, které dnes nazýváme hinduismus, a všechna byla segregována podle pohlaví a kasty. Tantra oslovila rostoucí střední třídu, která byla v těchto náboženstvích nežádoucí právě kvůli rovnosti pohlaví a kast. V tomto smyslu byla Tantra osobním duchovním hledáním, které fungovalo jako druh sociopolitické revolty. Na rozdíl od zavedených náboženství nabízela Tantra hledajícímu přímý vztah k učiteli/ guruovi, mocné rituály, někdy absenci (či dokonce provokativní ignorování) tradičních náboženských a kulturních pravidel, přijímala lidi většiny kast a pohlaví, umožňovala přímou účast na božském či jeho vtělení a vyznávala víru, že smyslové zkušenosti těla jsou účinnou a legitimní cestou k osvícení. Tantra také věřila, že osvícení je možné dosáhnout v tomto životě, bez nutnosti reinkarnace.

Dnes je Tantra nejčastěji spojována s intimitou či sexualitou. Historicky se však role sexuality v tantrické praxi objevuje v původních textech jen zřídka a stručně. Existovalo mnoho různých tantrických sekt a jen některé praktikovali vícedenní rituál maithuna zahrnující pohlavní styk a látky měnící vědomí. Důležitější než obřadní styk s vysoce zasvěcenými partnerkami (dákini, „nádoby božské energie“) byly intenzivní rituální programy zahrnující extatické meditace, zpěvy manter, složité jógové pozice, vizualizace (jantry) a nakonec schopnost praktikovat božský styk sám se sebou.

Rituální sex – ať už fyzicky uskutečňovaný nebo vizualizovaný v meditacích – byl fyzickým ztělesněním tantrického pohledu na vznik světa: Šiva (bůh čistého vědomí) se v sexuálním spojení s Šakti (bohyní čisté energie a síly) stává zrodem světa. Tento příběh stvoření světa a jeho význam sahá mnohem dál. Tantra vidí život samotný jako nepřetržitý proces tvoření, neustálý sňatek vědomí a energie na všech úrovních existence. 

Sama podstata Tantry je obsažena v několika slovech – úryvek z Višvasára Tantry:

"Co je zde, je i jinde. Co zde není, není nikde."

O tomto tvrzení byly napsány celé svazky, ale jeho síla spočívá v jeho jednoduchosti: co je duchovní, je fyzické, a co je fyzické, je duchovní. Pokud tedy existuje vědomí v mé mysli, existuje i v mém těle. Pokud je energie v mém těle, je i v mé mysli. V jádru Tantry je proto odstranění duality. Tantra nerozděluje mysl a tělo, dobro a zlo, hmotu a ducha, ani muže a ženy do protilehlých táborů. Je duchovní cestou, která uznávala různá pohlaví jako stejně mocná.

Často se dnes v západní kultuře mluví o tzv Neotantře. Důraz západní kultury na tantrické sexuální praktiky začal v 19. století během koloniální éry v Indii. Křesťanští misionáři viktoriánské doby vyzdvihli sex jako nejnebezpečnější aspekt tantry. Toto ztotožnění Tantry se sexem bylo ještě zkomplikováno západním objevem Kámasútry, přestože Kámasútra nikdy nebyla tantrickým textem. Viktoriáni byli fascinováni jak sexuálními tajemstvími, tak mystikou Indie a jejich kombinace způsobila, že důraz na erotické prvky Tantry byl nevyhnutelný. Od té doby byla tato westernizovaná interpretace Tantry kombinována s dalšími filozofiemi a praktikami (například magie sexu) a vytvořila mnohé moderní školy Tantry, které se praktikují po celém světě. Tantra se mění spolu s dobou a kulturou, v níž se praktikuje, a je ovlivňována úmysly učitelů i praktikujících.

Přesto některé základní principy zůstávají stálé:

• Tantra je především osobní praxí osvobození.

• Tantra považuje lidské tělo i pozemský život za konkrétní projevy božské energie.

• Tantra věří, že prožitek sexuálního vzrušení je ochutnávkou božské energie.

Pro mě osobně je Tantra, duchovní vědomou cestou práce s tělem a učení se vnímání rozšířených stavů vědomí, které mi postupně odhalují tajemství a posvátnost života.

Hana